DVEŘE PATINOVANÉ, kterak dívky v Čechách vychovávati a od běsů dále je držeti...

Celou noc minulou jsem ten hlas slyšel... vstávej a konej... ještě je čas... těch pět kroků učiň... ďábel zmizel, však pomocníky své tu zanechal...

Zvěsti v kabelech datových, blikající pohyblivé obrázky, nevěřící rekrutující se v sítích sociálních...

Silná armáda, protivník značný...

Však na mě pekelníku krátký jseš, ty po čtyřech to odskáčeš...

Již jednou jsem boj svedl a vyhrál, důkaz jest zde a ačkoli hlavu mou už nejedna šedina zdobí, opět na bojového oře sedám, důvtip svůj brousím a v boj vyrážím...

Však proti šelmě pekelné, lenivé, pravidla jest záhodno dodržovat a každou minutu hlídati nutno...

1. Zaměstnat dítě své prací, a od lenosti ho uchránit...

2. Zálibu v práci pomoci mu najít a myšlenky nečisté z hlavy vypudit...

3. Vírou v jeho vlastní dílo ho ďáblovi ukrást můžeš...

Práce jest zadána dveře se zvoucí.

Povrch jejich jest zašpiněn, konstrukce však pevná...

Pevná jak i víra má, že pekelníka spolu odeženem a od květinky mé dále ho držeti budem...

Krokem prvním, dcero má, zásadním, jest očištění celkové, od nepodarků, bídy, zmaru, též laku nepevného...

Krok druhý, toť iluze...

Ačkoli iluze jest dílem ďáblovým, proti němu samotnému ji použít můžem.

Lišta dřevěná, rozdělení plochy způsobí, oko divácké přitáhne a dílo tvé ozvláštní...

Nuže, chop se lepu, hřebů a práci svou přepečlivě měř...

Dokonáno jest, má poslušná dcero?

Ke kroku dalšímu směřuj a ničeho jiného nedbej. Avšak před krokem dalším nutno stranu druhou, tu neposvrněnou nutno chránit a pásku sobě používati...stačí ta nuzná papírová...

Třetí krok, přináší světlo sebou...

Barva jak křídla andělů, mírně do kosti slonovinové zabarvená... Ano, toť email vládce náš, ředidlem 6006 ředěn.

Po skončení nech práci svou v poklidu spočinout, do dne druhého, jež zásadní bude...

Dcero má, kvítku přelíbezný, po noci připravena ???

Dnes velký tvůj den patinovací přijde...

Věř, že pro nás pouze jedna cesta existuje, LUXOLEM lemována odstíny dvěma...

Ve čtvrtém kroku, ten jeden ořech zvaný za základ užij a tím druhým palisandrem dílo své dokonči.

Tak plechovku rázně otevři, hustou barvu za dna pojmy a zlehka roztírat začni.

Šmouh se neboj milé dítě, však po směru let budoucích svou ruku pouze veď.

No a vidíš, ty Tomáši nevěřící, práce tvoje již ovoce plodí...

Ty otci svému důvěřuj a důkladně dle citu svého po délce roztírej...a především ...nespěchej, neb spěch jest spojen s čerchmanty nečistými...

Po dokonání vrstvy první sobě odpočiň...

Tělo své pramenitou vodou oblaž a vyčkej něž písek v hodinách dvakrát se přesype...

A nezapomeň vrátit se, ten příběh ještě konce nemá...

Už jsi zpět, i s džbánem poloprázdným?

Však toto není voda čirá!

Kvasné pokušení co srdce svádí...

Nakysle voní, hořce chutná...

Tak tedy dej i mě, ať dílo spolu dokonáme...

Ještě krok čtvrtý, poslední zbývá, patinou, dotekem čerta dveře opatřiti a dojem stáří vzbuditi...

I k tomu nám Luxol palisandr nápomocen bude, a ruku tvou povede samotný.....

O nikoli!!!

Ty sama dle své vůle šmouhy vytvoř a chvílemi na mé kmetské rady dej...

Barvu nepravidelně pokládej, náhodně, jak máky vlčí v poli pustém, a hlavně dcero!

Roztírej...

Dílo jest dokonáno, vše vyschlo jak studny v létě parném a ty se svou robotou těšit můžeš...

Snad už jen pověsit...poslední to pátý krok...

Podej mi džbánku rychle, ať tělo mé nežízní po bitvě krvavé...a nešetři na otci svém...

A ještě jeden, co mysl osvobodí...

Včera já viděl madonu,

s džbánkem kvasu v pravé ruce.

Před dveřmi stála z vlastní práce spokojená...

Ten džbánek, co pili jsme ho pospolu,

spokojenosti plné srdce.

No a vidíš ďáble, zase jsem nad tebou zvítězil...

                                             

                                                                                                                                    ...možná však naposled...

                                                                                                                                                I.P. RUMOV