NÁMĚSTÍ I.P.RUMOVA: OPRAVA LAVICE ZA PÁR KORUN...

Kremace či renovace?... Vyhodit či opravit?... Je to na Vás a na Vašich pocitech...

Potkal jsem ji už docela dávno...

Vypadala vcelku zuboženě, smutně koukala, celá byla omlácená, rozviklaná, mírně nazelenalá, bez sedáku, prostě takový lavicový, polotovarový veterán...

Mohl jsem ji protáhnout táborákovým krematoriem a místo ní si v záplavě "fantastických" nabídek koupit novou, modernější, krásnější, za akční cenu a s dopravou zdarma...

Jelikož jsem ale polokutil a mírný štoura, rozhodl jsem se, že se lavici pokusím zrepasovat. Jí prodloužím život, sobě ušetřím zlaťáky, (a jelikož mi naše stagnující ekonomika není lhostejná) za ušetřený peníz sobě koupím chmelový tělotvarovací přípravek ať tu naší ekonomiku trochu rozhýbu...

Celou repasi, či rekonstrukci, či jak to chcete nazvat jsem začal očištěním zmrzačeného torza a demontáží opěradla...

Vznikl pouhý skelet ke kterému jsem musel přidělat vzpěry sedáku.

Ty jsem vyrobil ze dvou hranolků 3x3,5 cm a délky 125 cm.

Pomocí vrutů a lepidla jsem je přidělal na místo, důkladně přilepil a prolepil též všechny rozvrzané spoje.

Vyztužení a zpevnění bylo za mnou a já se začal poohlížet po budoucím základu sedáku.

Jako základ jsem použil zbytek boku skříně o tloušťce cca 1,5 cm. Je naprosto lhostejné zda deska bude z dřevotřísky, laťovky, OSB desky, pouze tloušťka by měla být minimálně 1,5 cm.

V případě že na lavici bude sedávat vaše 200 kg tchýně bych přidal na hranolech i desce alespoň 50%, nebo bych jí domů vůbec nepouštěl, (také řešení, možná nejlepší).

U desky sedáku jsem mírně zaoblil rohy, aby nedocházelo k trhání čalounění.

Po přiříznutí desky, jejího spasování na "sucho" jsem lavici opět rozebral a začal řešit její budoucí barvu.

Vím že v dnešní době letí barvy typu "podzimní švestková", "letní meruňková", "zimní šedá", či "jarní zelená", ale nevím jak vypadají.

A už vůbec nevím co si pod tím označením mám představit.

Jelikož staří lidé tíhnou k zemitým odstínům zvolil jsem tedy obligátní hnědou, pokud bych ji měl moderně nazvat pak říkám "klasická hovnová hnědá"...

S tím mi pomohl Luxol a slaboučká , decentní lazura, která původní nazelenalou barvu překryla a celou lavici sjednotila.

Než Luxol zaschnul, věnoval jse se krom pití piva též čalounění opěradla.

Původní "pseudobarokní" látku jsem na opěradle nechal a překryl ji vrstvou obyčejné pytloviny. (Metráž se dá koupit za cca 30 kč za metr a lavici dá vesnický rustikální vzhled, nehledě na to, že znovu potažení za tři roky tolik nebolí a je otázkou několika minut).

Ponechání původní látky na opěradle byla možná chyba, "vzor" stále prosvítá, ale dá se s tím žít...

Luxol zaschnul, rám lavice začal vypadat vcelku k světu a jelikož jsem nechtěl lavici novou jak z továrny, ale mírně patinovanou, vzal jsem hrubý smirek a "odřel" částečně hrany, tak aby se jednolitý vzhled rozbil a místy začalo prosvítat původní nenatřené dřevo...

Lavici to dodalo plastičnosti a povrch vypadá zajímavěji.

Prostě ze staré nová a z nové zase nově stará. (Pěkně jsem se do toho zamotal...)

Po finálním očištění následoval pouze nátěr polomatným polyuretanovým lakem ve dvou vrstvách, a kostra byla hotová.

Zbývalo pouze očalounit sedák a vše smontovat dohromady.

Na desku sedáku jsem přisponkoval 5 cm molitan, který jsem potáhl opět pytlovinou, ale tentokrát ve dvou vrstvách...

Namáhání zde bude větší než u opěradla, proto ty dvě vrstvy, (ne moje tchýně fakt 200 kg nemá...)

Tloušťka molitanu je možná zbytečně 5 cm, stačilo by i 2 cm , ale já stejně jiný neměl.

Jeho přistřihnutí a natvarování trvalo sice déle, nakonec se mi za pomoci natloukacích hřebů, kladiva a dvou pivních roztoků podařilo jeho temperament zkrotit.

Jako zakončení a zároveň pojistku jsem z nepohledové strany použil stříbrnou lepenku a sponkovačku.

Předposledním krokem bylo už pouze sesazení a sešroubování jednotlivých dílů dohromady a aby se děvče necítilo jak chudý příbuzný, pořídil jsem jí i kožich...