NÁMĚSTÍ I.P.RUMOVA: OBLOŽKA OKEN A ZÁRUBNÍ DVEŘÍ SVÉPOMOCÍ ...

Jak vyrobit za pár korun obložky oken a dveří, jak a s kým nepít rum, a taky něco o evoluci...

Veškeré situace a skutečnosti popisované v úvodu, jsou autorskou nadsázkou a fikcí, jakákoliv podobnost či přirovnání jsou pouze nešťastnou shodou náhod a autor nepřebírá jakoukoliv zodpovědnost.

Vůbec za nic...

Protože každý soudný člověk, moc dobře ví, že na české vesnici to takto přece nechodí...

Zkuste se na chvíli vžít do role průměrného "Homo prahus chaluparus" při jeho evolučním vývoji na jeho budovatelské cestě ke světlým zítřkům...

Váš neklidný víkendový život, protkaný sháněním OSB desek v akci, mícháním betonu a drenážováním základů, před Vás jednoho pošmourně rumového rána, postaví problém obložek oken.

Modelová situace, 5 cm polystyren nalepený zevnitř místnosti, vytvoří niku, kterou chcete nějakým způsobem zušlechtit.

začátek...

aneb kutilská výzva...

Cest je samozřejmě několik...

1. První mokrá... lepidlo, perlinka, štuk...

2. Druhá suchá... klasická dřevěná obložka, dle rozměru otvoru, krásně vyfrézovaná a odborně přilepená...

Spousty začínajících chalupářů stojí před problémem jakou cestu zvolit, a pokud si na variantu 1 nebo 2 netroufnou sami, zbývá jim ještě jedna cesta.

A to cesta do hospody.

Proč právě do hospody? Protože, jak je známo, v hospodě, (putice, nálevně, klubu, výčepu, nebo jak to nazvete) člověk sežene a zařídí úplně všechno...

A zde se cesta za novými obložkami opět větví...

1. Pravidelným docházením do restaurace, nejenom že vylepšíte své psyché a utužíte organismus, ale také potkáte zedníka...

Po pátém rumu, (který s Vámi při pravidelném požívání už skoro nic nedělá) Vám zedník slíbí, že obložku zítra přijde začistit a že je to pro něj sranda práce.

Čekáte týden, dva, měsíc... a při každé návštěvě restaurace a po každém pátém rumu se zedníkem máte radost, že už je problém skoro vyřešen.

2. Po dvou měsících ztratíte nervy a ideály, a začnete se rumově kamarádit s místním truhlářem. Opět týden, měsíc, dva a když si v duchu spočítáte, že za půl roku jste do rumu investovali tolik, že by jste si mohli koupit okna nová a ještě by Vám zbylo na záclony, začne u Vás plynule probíhat výše zmíněná mutace.

Ano, z "Homo prahus chaluparus", se plynule začne stávat druh příbuzný a to "Homo kutilus chaluparus"...

Jednoho, opět rumově pošmourného rána se prostě rozhodnete, že ty blbý obložky prostě zvládnete sami.

Budiž Vám proto tento můj nápad i návodem, jak prodělat evoluční vývoj a především jak ušetřit svá játra a peněženku.

V mém případě na počátku všeho nebylo slovo, ale 5 cm nika, kterou jsem nejdříve důkladně proměřil a zvolil vhodnou šíři budoucí obložky.

U mě to bylo 7 cm.

Ze zbytků dlažby, která mi zbyla z rekonstrukce dětského pokoje, jsem na elektrické řezačce nařezal proužky široké právě oněch 7 cm.

Jelikož jsem kromě oken chtěl ještě udělat obložky dveří, proužků bylo dost, ale na elektrické řezačce je to práce na hodinku.

omyté nařezané proužky...

ještě jednou...

Po rozměření a nařezání proužků na požadované délky, jsem je začal lepit na místo...

Klasické lepidlo na obklady, malá špachtle a za odpoledne jsem obě okna i dveře měl olepené.

hustší lepidlo...

Spáry jsem vymezoval kusy kartonu z krabice od dlažby a snažil se o to, aby jak vnitřek, tak venek obložky byl rovný...

přilepeno...

i dveře...

také...

Lepidlo zaschlo, za týden jsem koupil tmavě hnědou spárovačku, která mi přišla vhodná k barvě dlažby a obě okna i dveře zaspároval.

před spárováním...

po spárování...

Pouze dvě malé rady ke spárovačce...

1. Její barvu je vhodné zvolit hodně podobnou barvě dlažby, v tomto případě kontrast není žádoucí a stejná barva celou obložku hezky sjednotí.

2. Při spárování jsem použil opět špachtli, a spárovačku namíchal trochu hustší, tak aby ve spárách dobře držela a nestékala.

Po mírném zatuhnutí jsem přebytečnou spárovačku omyl houbou, (což je na celé věci asi ta nejhorší práce) a mytí ještě asi pětkrát zopakoval, než byly všechny tři obložky k světu.